Nedá mi nepsat mé pocity ze sčítání lidu. Nejdřív jsem si myslel, že se jako správný ITčkář sčítám elektronicky, ale byli jsme v Praze na výletě a nějak jsem se k tomu nedostal. České pivo bylo proti.
Sčítací komisař přišel pro papíry přesně tak, jak sliboval, já jsem neměl nic vyplněné a on tedy: „tak to udělejte teď“. A já na něj že jak, vždyť je to hromada informací, co je třeba vyplnit. Pak jsem se podíval na formuláře a v kleku na chodbě bytu, sčítací komisař na dveřích, jsem to vyplnil za asi 5 minut celé, za byt i za sebe.
Dělalo se velké haló o tom, jaké informace se ptají, jaké je to neosobní, co koho do toho a pod. Podívejme se, která informace byla tedy citlivá, zbytečná a eš-té-bácká.
Vyznání. Někdo z věřících se stydí za to, jakého je vyznání? Chodí tajně do kostela, tajně je žid? Takové časy tu už byly a myslím, že už pominuly. Dnes se lidé přece nestydí za to, jaké vyznání mají. A kdyby někdo chtěl zjistit, kdo je jakého vyznání, tak to zjistí i bez „hackování“ sčítacího formuláře. Nakonec, jak má stát bez toho, aby věděl, kdo je jakého vyznání, spravedlivě rozdělit peníze?
Postavení v zaměstnání. To je tajná a citlivá informace? Možná pro tajné agenty NBÚ a revizory MHD. A když to je tajné nebo to nechci uvést, tak to tam přece nevyplním, ne?
Sídlo zaměstnavatele. Ne, nerozumím tomu, jak může někomu vadit napsat, z kterého města je jeho zaměstnavatel. I revizor s největší úspěšností na bratislavské lince 34 by s tím neměl mít problém.
Způsob dopravy do zaměstnání. Chceme lepší cesty, spojení, jak máme vědět kde, pro koho? A to je tajné nebo citlivé, že jak chodím do práce? Když ano, je třeba zůstat doma, dát si čaj a čekat na konec světa. Asi třetí v pořadí tohoto roku.
Počítačové znalosti. Přísně tajná a osobní informace. Čekají na ni stovky soukromých firem, aby lidem prodali počítače a nabídli školení. Protože budou vědět, kde je nejnižší počítačová gramotnost. A stát se možná zaměří na konkrétní oblasti Slovenska a pokusí se pomoci s penetrací internetu. Výsledky budou děsivé. Opravdu. Více lidí na Slovensku bude možná umět pracovat s počítačem.
Počet živě narozených dětí. Možná trochu necitlivě formulované na první přečtení, ale jasné. Která žena v této oblasti nemá problém, s hrdostí napíše, že vychovává čtyři nebo dvě krásné děti. Tajné to je asi těžko. Žena, které příroda nedopřála, tuto otázku přeskočí. Rychle.
Rozměry kuchyně a obytných prostor. Podívejme se na domy před 15 lety. Třípodlažní, dvougenerační, 175m2 obytné plochy, dvě koupelny, dvě kuchyně. Realita dneška: čtyřčlenné rodiny ve dvoupokojovém bytě. Jednopodlažní bungalovy o kousek větší než třípokojový byt v Humenném. Jaké byty tedy stavět? Velké, malé, střední? Ano, otravné změřit rozměry pokojů. Zabere to asi 5 minut času jednou za 10 let, to je třeba 35 minut za život.
Nevím, mně se to sčítání zdálo být úplně normální. Běžné otázky, když nechci, na některé neodpovím. Ignorovat sčítání kvůli ochraně osobních údajů a přitom věšet osobní fotky na Facebook, používat mobily, co sledují polohu uživatele, mailovat přes Google Mail, co je soukromá služba s podmínkami používání na desítky stran... mi přijde jen jako nějaký druh zvláštního odporu. Ten je obhajovaný demokracií, svobodou všeho možného a podpořený paranoiou, která podle mě nemá opodstatnění.
Jediný důvod, pro který by sčítání nemělo smysl je, že všechna data už někde v nějakých informačních systémech jsou, jen je třeba vytáhnout. Tím bychom sice ušetřili pár milionů eur za přípravu sčítání, ale minuli pár desítek milionů eur na propojování systémů, tendry, získávání informací, vytváření pohledů a sumarizaci. A kdo zaručí, že to bude všechno "anonymní", když data by musela projít přes X lidí, správce, adminy, programátory. Každému se kde tu povaluje vývojová verze, stará záloha, textový dump, ztracený USB klíč, ukradený notebook. IT v naší státní správě je v plenkách (dejme tomu velikosti 4, což je střed), poslat daňové přiznání elektronicky je nemožné, kralují tabulky v Excelu, sčítání sloupců kalkulačkou a návody typu „dvakrát enter, třikrát šipka doleva“. Představa propojení systémů je proto sice hezká, ale nereálná.
Nalepujte identifikátory, nesčítavajte se online, nedělejte nic, co nemusíte a co vám neukazuje zákon. Zamyslete se ale, jak se chováte teď. Nakupujete v eshopu, zadáte svou adresu, telefon, email, házíte osobní fotky na Facebook nebo Picassu, používáte Android nebo iPhone, které zaznamenávají vaši polohu. V obchodních řetězcích používáte klubové karty, které vás lákají na slevy, ale jejich primárním cílem je zjistit vaše nákupní zvyky a nabízet vám zboží na míru. Děláte to dobrovolně. A stát chce jednou dobrovolně získat pár informací, které nám mohou pomoci a někteří s tím máme problém.
PS: K tomu času měření rozměrů pokojů. Naposledy jsem spočítal, že sledováním seriálu Dr. House jsem strávil asi 150 hodin života. Když k němu přidám Přátele, Prison Break, Dextera a 3 minuty Sežerehady (čtěte Šeherezády), rýsuje se děsivé číslo...
